Co je recese, aneb co mají býci nejraději

slovo v posledních měsících odstoupení tu a tam se vrací v médiích. Analytici, ekonomové, novináři a politici se navzájem předčí ve svých prognózách týkajících se ekonomické situace. Někteří se recese obávají, jiní v ní vidí příležitost pro lepší alokaci kapitálu do budoucna. Jaká je tato recese? Má to pozitivní nebo negativní dopad na ekonomický vývoj v dlouhodobém horizontu? Dnes se pokusíme na tyto otázky odpovědět.

Co je recese

Recese je podle základní definice pokles HDP minimálně ve dvou po sobě jdoucích čtvrtletích. Níže je uveden příklad recese zaznamenané ve Spojených státech.

HDP USA. Zdroj: fred.org

Hrubý domácí produkt (HDP) je hodnota veškerého zboží a služeb, které byly vyrobeny v dané oblasti v daném čase. Hrubý domácí produkt je tok zboží vyrobený v určitém čase a v určité oblasti. Hrubý domácí produkt se pro zemi nejčastěji vypočítává čtvrtletně nebo ročně. HDP zohledňuje pouze konečné zboží. Mezilehlé hodnoty se nepočítají, aby se zabránilo dvojímu započítání. Například výroba chleba již obsahuje mouku. Z tohoto důvodu je mouka použitá k výrobě chleba již zahrnuta v hodnotě bochníku. Není tedy třeba znovu přidávat. HDP není synonymem bohatství drženého občany, společnostmi nebo vládními agenturami. Pokles HDP o 10 % tedy neznamená, že bohatství celé země je o 10 % menší.

Recese je tedy stav, kdy tok zboží vyrobeného celou ekonomikou je menší než v předchozím roce. Jde tedy o oslabení ekonomické aktivity. Někteří se na pokles ekonomické aktivity dívají jinak. Například NBER (Národní úřad pro ekonomický výzkum) měří recesi pomocí mj. změny v tržbách v nezemědělském sektoru, průmyslové výrobě a maloobchodních tržbách. Jde tedy o trochu jiný pohled na měření ekonomické aktivity než v případě pouhého měření ekonomické aktivity pomocí změn HDP.

Příčiny recese

Recese obvykle nenastanou náhle. Jde o sérii procesů, které stojí za zpomalením ekonomické aktivity. Důvody zpomalení mohou být vnitřní i vnější. Vnitřní jsou např. makroekonomické nerovnováhy způsobené úvěrovou expanzí. Jeho kolaps může způsobit prudký pokles ekonomické aktivity. Příkladem je silná recese z let 2007-2009, která byla způsobena prasknutím bubliny na trhu s rizikovými hypotékami. Vnějším faktorem je např. zhoršení ekonomické situace v zemi, která je hlavním obchodním partnerem. V důsledku toho drasticky klesá export, což se odráží ve zhoršení ekonomické aktivity.

Recese a ekonomika

Recese vždy způsobí pokles aktivity v ekonomice. Soukromé investice se zpomalují a nálada spotřebitelů se zhoršuje. V důsledku toho dochází k poklesu spotřeby a investic. Nárůst nezaměstnanosti navíc znamená, že domácnosti jsou nuceny hospodařit se svými rozpočty rozumněji. Z tohoto důvodu jsou odvětví, která prodávají volně prodejné zboží, nejzranitelnější vůči poklesu příjmů. To zase přispívá k poklesu tržeb tohoto typu společností. Výsledkem jsou nižší zisky a dokonce i ztráty. Firmy jsou nuceny optimalizovat náklady, což má za následek odkládání investic a někdy i snižování zaměstnanců.

Od počátku průmyslové revoluce se většina ekonomik neustále rozvíjí a období recese jsou spíše krátkým přerušením dalšího rozvoje než signálem strukturálních ekonomických problémů. Data kompatibilní Mezinárodního měnového fondu (MMF) mezi lety 1960 a 2007 bylo hlášeno 122 období recese ve 21 vyspělých ekonomikách. To znamená, že v průměru jedna vyspělá země zažila asi 6 období recese za období 47 let. MMF navíc spočítal, že pouze 10 % času byly tyto ekonomiky v recesi.

Pokles ekonomické aktivity je patrný na trhu práce a v maloobchodních tržbách i v investicích. V recesi velmi často dochází ke zpětné vazbě. Klesající spotřebitelské výdaje způsobují pokles příjmů firem. To následně řadu z nich nutí propustit část zaměstnanců, což se projevuje nižšími příjmy domácností. S klesajícími příjmy klesá i soukromá spotřeba. Domácnosti si někdy udrží současnou úroveň spotřeby, což se však projeví snížením úrovně úspor nebo zvýšením úrovně zadlužení.

Problémy mají i finanční instituce. Banky, které poskytovaly úvěry v období dobrých ekonomických podmínek, hlásí zhoršení úvěrového portfolia během hospodářského poklesu. Roste nárůst problémových úvěrů (NPL - nesplácený úvěr), což nutí banku k odpisům a zahájení restrukturalizace úvěrového portfolia, kterému hrozí nesplácení. Někdy, pokud se bankovní sektor potýká s velmi vysokou mírou nesplácených úvěrů, může být potřeba vykoupit špatná aktiva centrální bankou (např. pomocí QE – kvantitativního uvolňování).

Kromě toho ve Spojených státech a zemích, kde občané investují významnou část svého majetku na akciovém trhu, dochází k negativnímu efektu příjmu. Pokles cen akcií způsobuje pokles čistého bohatství domácností, které alokují významné finanční prostředky na akciovém trhu. Díky tomu se takové domácnosti cítí „chudší“, což odrazuje od růstu spotřeby.

Po nějaké době se pokles aktivity zastaví. Finančně nejslabší subjekty nejsou schopny pokračovat ve své činnosti. Výsledkem je, že jejich podíly na trhu přebírají společnosti lépe připravené na zpomalení ekonomiky. Zpomalení úvěrování zároveň znamená, že investice s očekávanou nízkou návratností nezískají financování. Recese je tedy pro ekonomiku někdy katarzí a umožňuje ji „očistit“ od neefektivních firem.

Boj s krizí

Od té doby Velká deprese vlády mnoha zemí přijaly fiskální a měnovou politiku, aby omezily rozsah recese. Některá z řešení se nazývají automatické stabilizátory. Příklady zahrnují progresivní daně z příjmu, sociální pomoc a dávky v nezaměstnanosti. Kromě toho mohou vlády zavést fiskální balíčky ke zvýšení spotřeby a investic do ekonomiky.

Centrální banka zase může poskytnout likviditu ve finančním sektoru a snížit úrokové náklady v ekonomice. Likviditu lze zajistit intervenčními nákupy aktiv, snižováním povinných rezerv nebo transakcemi na mezibankovním trhu. Úrokové náklady lze snížit klesajícími úrokovými sazbami. Projevuje se to v poklesu tržních úrokových sazeb (např. WIBOR, LIBOR), na které jsou „vázané“ spotřebitelské či komerční úvěry. Snížení požadavků na rezervy znamená, že banky mají více volného kapitálu k investování, což může pomoci obnovit úvěrování.

Recese a akciový trh

Jak již bylo zmíněno, akciový trh obvykle zahájí ekonomický růst dříve, než dojde k poklesu ekonomické aktivity. Z tohoto důvodu se vnějšímu pozorovateli zdá absurdní, že akciový trh roste, když novinové titulky informují o bankrotech a rostoucí nezaměstnanosti. Trh vždy slevuje z budoucnosti. Z toho důvodu je horší ekonomická situace už dávno „v cenách“. Na druhé straně, čím déle bude recese trvat, tím paradoxně lepší budoucnost podniků, které přežijí zpomalení ekonomiky. Trh začíná předpovídat zlepšení finančních výsledků kotovaných společností. Spolu s lepšími prognózami roste i ohodnocení firem ve finančních modelech. To zase povzbuzuje investory k nákupu nadhodnocených akcií.

Recese je tedy obdobím, kdy by býci měli horečně vyhledávat společnosti, které jsou příliš nadhodnocené. Recese může způsobit, že mnoho velkých společností bude oceněno hluboko pod svou vnitřní hodnotou. Nákup akcií takových společností, „když se prolévá krev“, tedy může umožnit dosažení nadprůměrné míry návratnosti během několika příštích let.

Co předpovídá recesi?

Jedním z nejvíce mediálních indikátorů, které mají předpovídat recesi, je inverze úrokových křivek. Od roku 1955 každé z 10 amerických recesí předcházela inverze úrokových sazeb. Za zmínku však stojí, že ne každá inverze vedla k recesi.

Co je to inverze úrokových křivek? Abyste to pochopili, musíte vědět, jak by měly vypadat „normální“ křivky. V normální době jsou krátkodobé úrokové sazby nižší než dlouhodobé. Je to dáno tím, že dlouhodobý dluh má větší tzv „riziko trvání“. Pouhé půjčování peněz na delší dobu s sebou nese větší investiční riziko. Investor prostě neví, jak se bude úroková sazba a inflace vyvíjet v budoucnu. Z tohoto důvodu investoři požadují vyšší rizikovou prémii.

Proto je výnos 2letého dluhopisu v „normálních časech“ nižší než výnos 10letého dluhopisu. Pokud se výnosová křivka začne invertovat, znamená to, že úroková sazba dlouhodobých dluhopisů klesá, zatímco úroková sazba krátkodobého dluhu neklesá a někdy dokonce stoupá. Investoři prostě počítají s tím, že úrokové sazby budou dlouhodobě nižší, protože centrální banka bude chtít snížit tržní úrokové sazby.

Inverze úrokových křivek není jediným indikátorem, který tvrdí, že předpovídá recesi. Mnoho obchodníků se zaměřuje na analýzu hlavních ukazatelů. Mezi ně patří:

• Index nákupních manažerů ISM,
• Přední ekonomický index konference,
• Složený hlavní indikátor OECD.

Někteří analytici a investoři se dívají na PMI, který měří aktuální obchodní sentiment. Analýza trendu PMI vám umožňuje určit, zda se obchodní nálada zhoršuje nebo zlepšuje.

Skutečný výskyt recese je samozřejmě vždy znám s výrazným zpožděním. Například v červnu 2020 NBER oznámil, že vrchol ekonomické expanze ve Spojených státech nastal v únoru 2020. V důsledku boje proti šíření Covid-19 zavedly federální a státní vlády dočasné „odstavení ekonomiky“. V důsledku toho došlo k prudkému poklesu ekonomické aktivity. Pandemie ukončila nejdelší ekonomickou expanzi v historii USA. Trvalo 128 měsíců a trvalo od června 2009 do února 2020. NBER uvedl, že recese v roce 2020 byla nejkratší v historii a trvala jen dva měsíce. Dno recese kleslo v dubnu 2020, dva měsíce poté, co NBER oznámil, že ekonomika je v recesi.

Co způsobuje recesi?

Existuje mnoho ekonomických teorií, které se snaží vysvětlit, jak ekonomika směřuje k recesi. Většinu teorií lze kategorizovat jako ekonomické, finanční, psychologické nebo smíšené faktory (kombinace tří výše uvedených).

Příkladem ekonomického faktoru, který způsobuje změnu ekonomické situace, je strukturální změny v konkrétních odvětvích. Jde například o prudký nárůst cen ropy. Způsobuje zvýšení nákladů na dopravu, které se „rozšíří“ do dalších odvětví. Růst cen způsobuje pokles poptávky a přispívá ke zvýšení inflace. Pokud chce centrální banka bojovat s rostoucí inflací, bude muset zvýšit úrokové sazby. Růst úrokových sazeb ochlazuje ekonomiku, což je další cihla, která se přidává k rozvoji recese v ekonomice.

Některé teorie se zaměřují na finanční aspekt recese. Skvělým příkladem je představa, že růst úvěrů akumuluje finanční riziko v ekonomice. S vypršením úvěrové expanze dochází ke zvýšení úrokových nákladů. To nutí společnosti omezovat své investiční plány a někdy je nutné restrukturalizovat jejich provoz. Pokles peněžní zásoby (nebo mírný nárůst) zároveň způsobuje, že se v ekonomice objevují recesní signály. Jeden z příkladů, který spojuje recesi s nabídkou peněz, která není přizpůsobena potřebám ekonomiky.

Některé teorie se zaměřují na psychologické faktory, které způsobují příliš mnoho optimismu v dobách konjunktury a hluboký pesimismus v době hospodářského poklesu.. Podle zastánců keynesiánství jsou za nerovnováhu v ekonomice zodpovědné zvířecí pudy (strach a chamtivost). Z tohoto důvodu by podle zastánců této teorie měl stát hrát protikladnou roli. V době prosperity by měly mírně zpomalit ekonomický růst (vyšší daně, snížení sociálních transferů) a v době recese by měly stimulovat ekonomiku (investiční projekty, daňové škrty, sociální transfery). Dalším příkladem je koncept Haymana Minského, který přišel do ekonomie s pohledem na tzv Minsk moment.

Rozdíl mezi recesí a depresí

Podle NBER došlo ve Spojených státech od roku 1854 k 34 recesím, ale od roku 5 pouze k pěti. Ekonomické poklesy jsou samozřejmě různé závažnosti, některé jsou krátké a mírné, jiné velmi hluboké. Příkladem hluboké recese je finanční krize z let 1980-2007.

V ekonomii se ekonomická deprese odlišuje od recese. Deprese trvá déle a je hlubší. To je extrémně vzácné. Nejčastěji je to důsledek velkých makroekonomických nerovnováh objevujících se v ekonomice, které jsou silně viditelné v době recese. Přizpůsobení ekonomiky nové realitě je dlouhé a bolestivé. Někdy se tomu říká „ztracená dekáda“. Příkladem ekonomické deprese je Velká deprese, která začala v roce 1929, nebo finanční krize způsobená prasknutím bubliny na trhu s rizikovými hypotékami v letech 2007–2009. Dalším příkladem je období 1937-1938 v americké ekonomice. Poté HDP klesl o 10 % a nezaměstnanost vzrostla na 20 %.

Souhrn

Recese je zpomalení ekonomické aktivity. Během této ekonomické a společenské události dochází k „kontrakce ekonomiky“. Soukromé investice a spotřeba klesají. V důsledku toho roste nezaměstnanost. Aby se tomu zabránilo, dochází ke zvýšení fiskálních výdajů a uvolnění měnové politiky. V důsledku toho rostou vládní výdaje a klesají úrokové sazby. Postupem času takové akce umožňují oživení ekonomiky znovu začít. Recese zpravidla netrvají dlouho. Podle údajů NBER trvala průměrná recese v americké ekonomice 17 měsíců, zatímco od 10. let trvá průměrné zpomalení ekonomiky asi XNUMX měsíců.. Stojí za zmínku, že akciový trh obvykle začne klesat dříve, než začne recese, a zahájí boom ještě dříve, než se objeví „tvrdá data“, která naznačují, že se ekonomika nachází ve fázi oživení.

Hlavní závěry:

• Recese je výrazný pokles ekonomické aktivity trvající alespoň dvě čtvrtletí.
• Ekonomové měří délku recese od vrcholu ekonomické expanze po dno kontrakce.
• Někdy se stává, že recese trvá jen několik měsíců, zatímco ekonomika potřebuje roky, aby se vrátila na předchozí maximální úroveň hrubého domácího produktu.
• Inverze úrokových křivek je jedním ze signálů možné recese v ekonomice. Tento vztah nefunguje vždy, ale je varovným signálem pro tvůrce fiskální a měnové politiky.
• Nezaměstnanost velmi často roste během recese a zůstává na vyšší úrovni během počáteční fáze oživení ekonomické aktivity. Z tohoto důvodu mnoho lidí nevidí počáteční fáze hospodářského oživení, protože „stále nemohou najít práci“.
• Během recese se vyvíjejí měnové a fiskální impulsy k ukončení období recese.