Bezohledná energetická politika Evropské unie

Evropská unie směřovala k energetická krize po mnoho let. V posledním měsíci roku 2021 dosáhly ceny rekordních úrovní. V současné době v Evropě zemní plyn je dražší než ropa. Smutnou realitou zeleného přechodu EU je, že místo vymírání uhlíku COP26 je využívání uhlí de facto větší. Se zlepšením povětrnostních podmínek od března/dubna pravděpodobně začnou ceny energií klesat, ale to neznamená, že krize skončí. Očekává se, že příští zimu ceny energií opět porostou. Energetické cíle EU zahrnovaly nižší spotřebu, nižší konečné platby a menší znečištění. Spotřeba zatím zůstala stejná, platíme mnohem více a úroveň znečištění se zvyšuje.

O autorovi

Christopher Dembik - francouzský ekonom polského původu. Je globálním vedoucím makroekonomického výzkumu v dánské investiční bance Saxo Bank (dceřiná společnost čínské společnosti Geely obsluhující 860 000 zákazníků HNW po celém světě). Je také poradcem francouzských poslanců a členem polského think tanku CASE, který se podle zprávy dostal na první místo v ekonomickém think tanku ve střední a východní Evropě. Globální index přeměny mysli. Jako globální vedoucí makroekonomického výzkumu podporuje pobočky a poskytuje analýzu globální měnové politiky a makroekonomického vývoje institucionálním a HNW klientům v Evropě a MENA. Pravidelně komentuje mezinárodní média (CNBC, Reuters, FT, BFM TV, France 2 atd.) A přednáší na mezinárodních akcích (COP22, MENA Investment Congress, Pařížská globální konference atd.).

Politické selhání

V posledních letech EU aktivně podporovala obnovitelné zdroje energie, které nejsou schopny zajistit kontinuitu dodávek, a zároveň se snažila odstavit jaderné reaktory – jeden ze základních kamenů nízkouhlíkového základního zatížení EU. To jsou dva prvotní hříchy zelené přechodové politiky EU, a proto nyní spotřebitelé platí mnohem vyšší účty za energii. Místo odklonu od fosilních paliv je Evropa stále více závislá na dovozu zemního plynu a údržbě uhelných elektráren a v dekarbonizaci dosáhla jen malého pokroku. Níže uvedený graf ukazuje vývoj výroby elektřiny v EU podle zdrojů v letech 2016–2021. Zemní plyn (+120 TWh) nahradil černé uhlí a lignit (-170 TWh), větrná energie vzrostla o 100 TWh. Jaderná a vodní energetika však zůstala nezměněna. Zemní plyn je zatím hlavním vítězem zelené transformace v Evropské unii. Řada zemí je s tím dokonce spokojena, vč. Belgie, Německo nebo Polsko. 

Případové studie

Německo a Belgie jsou dokonalými příklady toho, co nedělat. Asi před 20 lety přijalo Německo plán na uzavření jaderných elektráren. Tento proces urychlila katastrofa ve Fukušimě (březen 2011) – v rámci automatické reakce bylo pozastaveno prodloužení životnosti sedmi nejstarších reaktorů. Uzavření jaderných elektráren donutilo Německo, aby se stalo stále více závislé na fosilní energii, včetně hnědého uhlí, které vytváří značné znečištění. Aby se zabránilo nedostatku energie, nebude mít Německo jinou možnost, než do roku 2030 postavit značný počet plynových elektráren. Nejnižší odhad je postavit alespoň 50 nových plynových elektráren; nejvyšší jsou až 140. Tento cíl bude obtížné dosáhnout a je samozřejmě neslučitelný s cílem uhlíkové neutrality do roku 2045. Naproti tomu Belgie je v rámci EU vlastní třídou. Je jediným členským státem s plánem zvýšit podíl fosilních paliv ve svém energetickém mixu. Belgická vláda je proti jaderné energii z ideologických důvodů. Do roku 2025 plánuje uzavřít všechny tuzemské jaderné reaktory, které vyrábějí téměř polovinu elektřiny. Aby se kompenzoval nedostatek způsobený uzavřením těchto elektráren, vláda počítá s otevřením nových plynových elektráren (i když jejich úplné spuštění bude trvat mnoho let) a se zvýšením dovozu elektřiny. To vše bude mít za následek prudký nárůst emisí skleníkových plynů a riziko jejich nedostatku. To je úplný nesmysl.

Nějaké naděje

I když je situace kritická, ještě není vše ztraceno. Během vánočních prázdnin Evropská komise zveřejnila návrh taxonomie – klasifikačního systému, který stanoví seznam ekologicky udržitelných ekonomických činností. Zemní plyn i jaderná energie byly za určitých podmínek klasifikovány jako zelené zdroje energie. Zahrnutí jaderné energie je samozřejmě chytré rozhodnutí. Evropský parlament a Rada budou mít nyní čtyři měsíce na to, aby ji důkladně analyzovaly a vznesly případné námitky. Země, které se zdráhají jaderné energii (Rakousko, Německo a Nizozemsko), protestovaly proti začlenění jaderné energie, ale nemají kvalifikovanou většinu, která by jim umožnila tento projekt v Radě odmítnout; taková většina vyžaduje alespoň 20 členských států zastupujících alespoň 65 % populace EU. Odpor parlamentu může být pravděpodobnější, protože vyžaduje pouze prostou většinu. Výsledek bychom měli znát do července; doufejme, že jaderná energie zůstane v taxonomii. 

Makroekonomické implikace

Energetická složka (9,5 % harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (HICP)) byla jednou z hlavních hnacích sil růstu inflace v roce 2021. Částečně to lze vysvětlit chybnou politikou zeleného přechodu EU, nízkými výrobními rezervami a nedostatkem investic do infrastruktura fosilní energie. Ceny energií (zejména zemního plynu) v posledních týdnech klesaly. Nicméně demonstrace v Kazachstánu, který je čistým vývozcem plynu (15 miliard m³ v roce 2020) by mohly v krátkodobém horizontu ovlivnit místní produkci a oživit evropské ceny plynu. Očekáváme, že energetická složka ztratí na významu od března/dubna, jak se počasí zlepší. Přesto věříme, že inflace v eurozóně zůstane letos v průměru nepříjemně vysoká. Riziko další zimní energetické krize je podle nás vysoké. 

Geopolitické implikace

EU je již strukturálně závislá na dodávkách energie z Ruska. Aktuálně například dováží téměř 40 % zemního plynu z Ruské federace a situace se ještě zhorší. Až Norsko – druhý největší dodavatel plynu do EU – dosáhne na konci této dekády svého vrcholu produkce, tento vztah se bude jen prohlubovat. Je nepravděpodobné, že by Alžírsko – třetí největší dovozce plynu do EU – dokázalo v příštích letech výrazně zvýšit svou produkci. V důsledku toho zůstane EU na milost a nemilost prezidenta Ruské federace. Evropa zůstane na mezinárodní scéně politickým trpaslíkem a její vliv mimo Společenství bude malý (např. na Ukrajině nebo v Bělorusku).

Politické implikace

Občané EU nebudou v příštích měsících potěšeni, když dostanou vyšší účty za energie. Několik členských států již přijalo dočasná opatření ke zmírnění dopadu této situace na spotřebitele. Například Francie oznámila kompenzaci inflace ve výši 100 EUR pro občany s příjmem nižším než 2 000 EUR měsíčnězatímco Španělsko dočasně snížilo DPH na elektřinu; další země jednají o zavedení vlastních opatření. Nová německá vládní koalice zvažuje kompenzaci za vytápění, aby zmírnila bolestivé zvýšení cen energií prostřednictvím energetických poukázek nebo snížení daní. Celkově energetická krize nejvíce zasáhla více než 36 milionů Evropanů v nejchudším kvintilu. Všechny tyto akce jsou užitečné v krátkodobém horizontu, ale nemusí se to promítnout do situace v dlouhodobém horizontu. Pokud bude energetická krize pokračovat – a my věříme, že je to možné – bude to mít také hluboké politické důsledky. Riziko rozšíření „hnutí žlutých vest“ po celé Evropě je malé. Jen velmi málo evropských zemí má tak silnou tradici protestu jako Francie. Hněv nad cenami energií a klesající životní úrovní však může způsobit mj. nárůst populismu, nechuť k volbám, politický extremismus a ještě větší nedůvěra k EU a politickým elitám. V konečném důsledku to vede k ještě větším sociálním rozporům.

Podle našeho názoru uzavření jaderných elektráren v EU bylo vážnou historickou chybou. V Asii a Africe existuje více než 150 projektů s termínem realizace do roku 2030. V tuto chvíli je EU ve ztrátové pozici; Spotřebitelé budou platit účet za neuvážená politická rozhodnutí. Zahrnout jadernou energii jako zelenou investici do taxonomie by bylo tím nejlepším možným rozhodnutím. Výstavba jaderných elektráren však trvá roky, v průměru jich je více než 6. Do té doby zůstanou ceny energií vysoké, poroste znečištění fosilními palivy a Evropa zchudne.